Tak mi skončilo zkouškové. Ačkoli jsem byla natěšená na moment, kdy si uvědomím, že mám nějaké ty dny volna a že se po mě v těchto dnech nebude ze strany školy nic chtít, nijak si neuvědomuji změnu, když konečně ten báječný úlevný den nastal. Necítím se ani lépe, ani odlehčeně a nemám v sobě ani ten pocit vítězství, který by mě měl oblažit. I když, připusťme si, výsledky zkoušek nebyly slavné. Z čeho ale radost mám, je má chuť znovu vzít do ruky tužku a zanechávat tahy na čistém papíru. Mít ruce umazané od grafitu a konečně opět pocítit flow.. Málem už jsem zapomněla, jak je to báječné.
Možná, že v mém podvědomí se v souvislosti se skončením zkoušek nějaká změna odehrála. Změna, která způsobila, že se cítím uvolněná natolik, abych znovuobjevovala činnosti, které mě dělaly šťastnou ještě před nějakými pár měsíci. Možná, že nedokončené záležitosti mají vliv na to, zdali člověk vyplňuje svůj čas věcmi, které mu dělají radost, a nebo prostě jen čas vyplňuje. Den před poslední zkouškou jsem totiž strávila ne učením, ale sledováním fantastických seriálů. Po skončení nějakého osmého dílu mi bylo jasné, že mě takový způsob zabíjení času vůbec nedělá dobře, ale stejně jsem si pustila ten devátý, že.
Došla jsem tedy k závěru, že mě vpřed posouvají jen dokončené věci. Jen věci, po jejichž dokončení za sebou můžu cítit nějaký výsledek, posunutí vpřed, uspokojení. Ať už se jedná o výsledek hmatatelný, nebo abstraktní, kus dokončené práce mi umožňuje cítit naplnění a to mnou věčně omílané flow. A je to fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat