Odhalení

Můj blog stále ještě není po designové (a, co si budeme povídat, funkční) stránce hotov. Může za to neustálý chaos a odpor ke zvednutí svého pozadí za účelem dodělat něco začatého. Raději si lehce poposednu na židli a trávím hodiny na nesmyslných a časužroucích stránkách, které mne akorát okrádají o prostor v hlavě, který bych třeba někdy mohla zaplnit, co já vím, učením nebo informacemi obohacujími samu sebe. Facebook, 9gag, Pinterest, hodinka aktualizování emailové schránky, to dává dohromady... Několik hodin postupného unikání mozkových buněk. Až dnes, kdy trávím už několikátou prázdnou hodinu sezením na recepci u počítače čekající na příjezd hostů, kteří nenapsali čas, kdy ukážou své milé tváře v našem překrásném hotýlku, jsem se odhodlala napsat alespoň historicky první článek na tomto blogu. Místopřísežně přísahám, že si již po tomto příspěvku nebudu vylévat své srdce a nebudu vám předkládat nepoživatelné pokrmy připravené z ingrediencí, jež se nacházejí nejčastěji v mé hlavě, ale články budou mít úroveň, skvět se na výši slávy a budou se třpytit v paprscích dokonalosti a pompéznosti. V opačném případě se dostaví apatie, kdy obsahem celého článku nebude nic jiného než fotografie kočky s brýlemi. Zatím se srdečně loučím s tebou, ano, přesně s tebou. Ty víš kdo jsi. Já vím že to víš.

Nicole